Velkým internetovým společnostem hrozí ze strany České republiky uvalení sedmi procentní daně. Ministryně financí Alena Schillerová nechce čekat na závěry jednání Evropské unie a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na její vkus prý jsou jednání příliš zdlouhavá. Její návrh má vládní podporu, byl jí schválen již v listopadu minulého roku. Nyní má za sebou první čtení v poslanecké sněmovně a lze předpokládat, že zákonodárci podporující vládní koalici tuto digitální daň schválí. Nutno dodat, že šéfka resortu financí se poučila francouzským modelem. Francie hodlá samostatně zavést digitální daň, ale ve více jak poloviční výši tří procent.
Donald Trump velmi rychle reagoval „slibem“, že tne Francii do živého uvalením celní povinností na tradiční francouzské komodity, jako jsou například víno a sýry. Lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že v případě úspěchu vládního návrhu digitální daně ve sněmovně využije americký prezident stejného mustru. Konec konců, Česká republika pro něj není díky první manželce úplně neznámou zemí. Domácí ekonomové spekulují, že Trumpova odveta by se například mohla týkat českého piva a automobilového průmyslu. Tento krok by mohl mít pro český vývoz fatální dopad v podobě ohrožení až pětiny českého exportu v průmyslu a až dvaceti pěti tisíc pracovních míst. To jistě není žádná legrace, a je třeba připomenout, že by Česká republika jako člen evropské celní unie nemohla na případné Trumpovy kroky odpovídat samostatně, ale musela by domlouvat a vyčkat společné evropské reakce.
Rozhodování o uvalení digitální daně připomíná dráždění jedovatého hada bosou nohou. Daleko horší to může být po jejím schválení, kdy se Česká republika octne v pozici holého zadku, který chce zabít ježka. Opravdu nám stojí možné příjmy z digitální daně za to, abychom vyvolali konflikt se Spojenými státy? Současné poměry v Evropské unii a prognózy o další nedaleké ekonomické krizi varují. Ministryně Schillerová, vláda a patrně většina v parlamentu má jasno.
Jasno ale nemá zbytek domácí populace, když první dáma českých financí na jedné straně hodlá přikrmit příjmovou stránku státního rozpočtu dryáčnickou výší digitální daně a na straně druhé prohlašuje, že „podporuje globální řešení“ tedy společný evropský postup. Snaha prosadit takto vysoce problematickou daň a riskovat naštvání klíčového spojence svědčí o tom, že plnění příjmů státního rozpočtu pokulhává za opačným směrem toku veřejných financí. Takže, ber, kde ber…
