Blog

V současné uspěchané době jsou dva typy nakupování. A to zajít si do prodejny a nakoupit. Druhou možností je nákup v internetovém obchodě. Bohužel dnes jsou ceny velice rozdílné, a tak přináším tipy, jak ušetřit a to výrazně.

Jak ušetřit na potravinách

Nákup potravin je nutný v každé domácnosti. Existují internetové obchody, které Vám dovezou potraviny až domů. Je nutné počítat s cenou dopravy a také s některým vyššími cenami potravin. Před vánočními svátky je doporučováno nespoléhat se na internetový obchod. Může se totiž stát, že díky velkému množství objednávek, vám objednané zboží nepřivezou a objednávku stornují. U nákupu na internetu je podstatná úspora času.  
Nákupy v kamenném obchodě mají jednu nevýhodu. Ve většině případů nakoupíte stejně více, než jste chtěli. Proto si napište nákupní seznam a striktně se ho držte. Před tím, než jdete do obchodu, tak se najezte.

Nákupy pro děti

Jestliže jste maminka malých dětí, určitě se Vám vyplatí následující doporučení. Vyplatí se kupovat větší množství plenek v internetovém obchodě. A i když zaplatíte poštovné, výrazně ušetříte. Umělá výživa se vyplatí nakupovat také ve větším množství. Většinou bývá umělé levnější, a to pro děti od půl roku. A občas k nákupu umělého mléka i dostáváte dárek.
Mohu s klidem říci, že kupovat drahé a nové dětské oblečení je zbytečnost. Děti, zejména ty malé, rostou velice rychle. Takže body za 200 Kč vydrží dítěti třeba jen měsíc. Jednou z možností je návštěva dětského bazaru. Mohou je také pořádat jiné maminky. Tam jsou ceny opravdu směšné. Zvlášť, když je to skoro nové oblečení.

Nákupy v aukcích

Aukční portály jsou také užitečné. Na aukcích se dá vydražit elektronika, nové hračky a dokonce i oblečení za třetinu ceny. Věci, které neupotřebíte, můžete tady také prodat.
Nebo to, co se Vám rozbije, zkuste zpravit. To platí i u oblečení. Někdy stačí dírku ve švu jen zašít a oblečení můžete i nadále nosit.
Nezapomeňte, že i když je u výrobku napsaná nebo zobrazená sleva, nemusí to vždy znamenat takovou slevu, jaká je zobrazená. Proto si dávejte pozor.
 

Jedním z nástrojů, které máme k dispozici při osobním rozvoji, je sebekázeň.  Jde o schopnost, kdy se jedinec, bez ohledu na svůj aktuální emocionální stav, přiměje k podniknutí konkrétních kroků. Každý z nás má určitou míru sebekázně, někdo nižší, někdo vyšší, záleží na výchově a na prostředí, ve kterém člověk vyrůstal a ve kterém se pohybuje. Sebekázeň je možné trénovat a tím ji zvyšovat. Ani lidé s obrovským a výjimečným talentem bez sebekázně ničeho nedosáhnou.

Postupně je možné sebekázeň zvyšovat postupným tréninkem, kdy si dáváme úkoly a cíle, kterých je reálné dosáhnout a které se blíží našim limitům. Zde je možné použít analogii s tréninkem při posilování svalů. Pokoušet se cvičit s činkou, kterou ani nepohneme, nám na síle nepřidá, stejně tak jako cvičit s lehoučkými závažími. Hmotnost činky se musí blížit našim limitům, stejně jako úkol při budování sebekázně. Jedná se o postupný a dlouhodobý proces, nikoli o změnu ze dne na den. Zvedneme-li pomyslnou laťku každý týden o kousek výš, sebekázeň se zaručeně zvýší.
Pěknou vidinou začínajícího podnikatele je jakási finální fáze, kdy už sám příliš pracovat, ale své podnikání spíše jen organizuje a řídí. Jenže bez sebekázně, která je spojena s tvrdou prací na začátku podnikání u většiny malých a středních podniků, toho není možné dosáhnout.

Jedním z hlavních důvodů, proč má velká část lidí problémy se sebekázní je, že se příliš soustředíme na aktuální pocity a nevidíme přitom dlouhodobý cíl. Zkrátka aktuální pocit lenosti zvítězí, nějakou výmluvou sami sebe utvrdíme v tom, že to není až tak nutné právě teď řešit a vše odložíme.
Podle odhadů a některých studií průměrný pracovník v kanceláři promrhá jinými, nepracovními aktivitami až 37 procent svého pracovního času. Do svědomí si musí sáhnout každý sám, ale těžko se najde někdo, kdo řekne, že v tomto ohledu nemá co zlepšovat.

Velký dům nebo byt v osobním vlastnictví, dlouhá exotická dovolená a nové moderní auto. To jsou tři věci, po kterých většina Čechů ve skrytu duše sní. Mnoho z nich ale ví, že na to nemá peníze v současné finanční situaci si to nemohou dovolit. Řada z nich se snaží ušetřit tolik peněz, kolik je jen možné a nemají ani problém si kvůli tomu vzít druhou práci nebo brigádu. Obecně máte tři možnosti:

• brigáda nebo přesčasy,
• úspory,
• spotřebitelská půjčka nebo americká hypotéka.

Rychlá volba

Americká hypotéka je možností, jak si splnit to, po čem toužíte velice jednoduše a rychle. Žádné dlouhé šetření, žádné hodiny navíc v práci a žádný stres. Jedná se o neúčelový úvěr, u kterého ručíte zástavou stejně jako u běžné hypotéky, ale peníze můžete využít podle svého. Použít je můžete na rekonstrukci, nové bydlení, auto nebo nádhernou dovolenou u moře. Je to jen na vás.

Úrokové sazby jsou mnohem nižší než u spotřebitelských půjček, a to i v případě nebankovních společností. Splátky jsou nízké, splatnost velice dlouhá a zvolíte-li nebankovní společnost, nemusíte dokládat příjmy, výdaje ani registr dlužníků.

Vlastní střecha nad hlavou

Bydlení je snem číslo jedna, na které ale jednoduše nenašetříte. I přesto ale z výzkumů vyplývá, že téměř 60 procent našich občanů se nebojí http://www.auto.cz/novy-mercedes-benz-a-w177-testovani-neboji-snehu-jizdy-bokem-112224 kvůli splnění svých snů uskromnit a začít šetřit, kde se dá. Kolem 12 procent respondentů dokonce řeklo, že jsou ochotni se vzdát svých nákladných zlozvyků jako je kouření nebo pití alkoholu. To je skvělá zpráva nejen pro jejich peněženku, ale i zdraví.

Spořicí účty jsou na vzestupu

Skvělé jsou také údaje o tom, že 50 procent z dotázaných si kvůli koupi domu, auta, dovolené nebo jinému přání dává stranou peníze z výplaty. Jedna polovina z nich to dělá pravidelně každý měsíc, kdy ideální je dávat si stranou alespoň 10 procent z platu. Druhá polovina pouze příležitostně, když jim zůstanou nějaké peníze navíc.

Velkým internetovým společnostem hrozí ze strany České republiky uvalení sedmi procentní daně. Ministryně financí Alena Schillerová nechce čekat na závěry jednání Evropské unie a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na její vkus prý jsou jednání příliš zdlouhavá. Její návrh má vládní podporu, byl jí schválen již v listopadu minulého roku. Nyní má za sebou první čtení v poslanecké sněmovně a lze předpokládat, že zákonodárci podporující vládní koalici tuto digitální daň schválí. Nutno dodat, že šéfka resortu financí se poučila francouzským modelem. Francie hodlá samostatně zavést digitální daň, ale ve více jak poloviční výši tří procent.

Donald Trump velmi rychle reagoval „slibem“, že tne Francii do živého uvalením celní povinností na tradiční francouzské komodity, jako jsou například víno a sýry. Lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že v případě úspěchu vládního návrhu digitální daně ve sněmovně využije americký prezident stejného mustru. Konec konců, Česká republika pro něj není díky první manželce úplně neznámou zemí. Domácí ekonomové spekulují, že Trumpova odveta by se například mohla týkat českého piva a automobilového průmyslu. Tento krok by mohl mít pro český vývoz fatální dopad v podobě ohrožení až pětiny českého exportu v průmyslu a až dvaceti pěti tisíc pracovních míst. To jistě není žádná legrace, a je třeba připomenout, že by Česká republika jako člen evropské celní unie nemohla na případné Trumpovy kroky odpovídat samostatně, ale musela by domlouvat a vyčkat společné evropské reakce.
Rozhodování o uvalení digitální daně připomíná dráždění jedovatého hada bosou nohou. Daleko horší to může být po jejím schválení, kdy se Česká republika octne v pozici holého zadku, který chce zabít ježka. Opravdu nám stojí možné příjmy z digitální daně za to, abychom vyvolali konflikt se Spojenými státy? Současné poměry v Evropské unii a prognózy o další nedaleké ekonomické krizi varují. Ministryně Schillerová, vláda a patrně většina v parlamentu má jasno.

Jasno ale nemá zbytek domácí populace, když první dáma českých financí na jedné straně hodlá přikrmit příjmovou stránku státního rozpočtu dryáčnickou výší digitální daně a na straně druhé prohlašuje, že „podporuje globální řešení“ tedy společný evropský postup. Snaha prosadit takto vysoce problematickou daň a riskovat naštvání klíčového spojence svědčí o tom, že plnění příjmů státního rozpočtu pokulhává za opačným směrem toku veřejných financí. Takže, ber, kde ber…       

V současné době se vyrojilo hromadu různých zájmových kroužků. Obsáhnou od těch sportovních, kreativních, uměleckých až po ty technické, kde se dělají například různé pokusy. Ale jedinečným mezi všemi je kroužek nazvaný Dětská technická universita. Tento kroužek funguje pod záštitou Západočeské university konkrétně Fakulty strojní.
Primárně je určena žákům základních škol pro první a druhý stupeň. V Plzni funguje už třetím rokem, v Klatovech druhým rokem a nově rokem prvním v Sokolově a Chebu. Výuka probíhá jedenkrát za týden v odpoledních hodinách. Náplní kroužků je seznámit děti hravou a přirozenou formou s technickými poznatky v oblasti strojů, techniky a energie.
Na začátku každého ročníku probíhá imatrikulace, kdy je každý student zapsán a dostává svůj osobní index, kam se mu zapisují témata a docházka. Pokud student splní 70 procent docházky, na konci roku prochází ročníkem a při slavnostní promoci dostane z rukou děkana Strojní fakulty zasloužený diplom.
Děti probírají různá témata, které si vždy prakticky vyzkoušejí. Je to například tolik oblíbené 3D modelování s prací na 3D tiskárnách, kdy používají skenování i příslušnou zobrazovací techniku. Několikrát do roka jezdí na svou mateřskou universitu do Plzně, kde mají možnost nahlédnout do výzkumných laboratoří.
Nedílnou součástí jsou i exkurze do různých výrobních firem, jako jsou například ty, které vyrábí letecké motory, elektrotechnická zařízení nebo komponenty do automobilů. Studenti tak mají možnost si přímo na místě nabyté vědomosti vyzkoušet, a zjistit tak, jak je mohou v praktickém životě zužitkovat.
Odborní lektoři kurzů jsou nanejvýš přátelští a děti plně podporují v jejich zvídavém postoji k vědě a technice. Dětská technická universita tak nemá hloubkou nabízených témat v současné době, na poli technických kroužků pro první a druhý stupeň, konkurenci.

Každý člověk stojí o to, aby ve svém životě prožil nejen nespočet pracovních úspěchů, ale i odpočinek formou zábavy, na kterou se nezapomíná. V případě, že vás láká zábava i ve starším věku, nezoufejte nad myšlenkou, že pro vaši věkovou kategorii nenalezete program, při kterém byste se dokonale odreagovali.
Laser game Lazerfun je vhodná pro všechny věkové skupiny lidí a postará se o to, aby se i váš zážitek z volnočasové hry stal jednoduše nezapomenutelným.

Hra, která se stala koníčkem

Pokud dáváte přednost klidnějšímu průběhu hry a o adrenalin v krvi nestojíte, pravděpodobně tato hra nebude pro vás. Považuje se totiž za vzrušující aktivitu, při které se rovněž zapotíte a odbouráte ze sebe veškerý stres a napětí. Ze zábavy na jeden den se tak stal koníček, kterému podlehlo už mnoho lidí, a pokud vás zajímá, jak je to možné, měli byste si ji do Lazerfun přijít zahrát i vy.

Pestrá nabídka her a arény, kterým nic nechybí

Hra s laserovou zbraní patří do kategorie těch bezpečných a vhodných i pro malé ratolesti.
Speciální vesta, kterou na začátku hry dostanete zachytí všechny zásahy z laserové pistole. Pokud vás soupeř zasáhne na zádech, hrudi nebo v oblasti ramen, hra pro vás končí. Bohatá nabídka her, kterých je až 11 vám však dopřeje i možnost zvolit si mezi nimi různé typy, kde nalezete i výjimečné hry s náhradním životem, kdy ve hře budete moct pokračovat.
V arénách, jakými jsou Labyrint nebo Aztécké chrámy se ocitnete v dění toho nejlepšího, co vám daná hra dokáže přinést. Jejich atmosféra, dokonale promyšlené úkryty, ale i odlišnost mezi nimi, udělají z vaší hry zážitek na celý život ve společnosti vašich milovaných přátel a rodiny.
V závislosti od toho, kolik vás ve vašem týmu bude, si můžete vybrat menší arénu – Aztécké chrámy, která se nachází i ve venkovním prostředí. O něco větší je naopak Labyrint, kde vás zaujme velké bludiště a pouze neonové osvětlení.

Asi každá žena či dívka miluje své oblečení, ve kterém se cítí skvěle. Někteří si myslí, že když je zima, hodí na sebe, co je zrovna po ruce. Ačkoliv v létě si nedovolíme ani ven vyjít, aniž by nám ladilo tričko k sukni, v zimě na to lehce zapomínáme. Přitom toto roční období je pro módu jako stvořené.
Letošním trendem jsou barevné kabáty, čepice s bambulemi a dlouhé široké šály. Z bot letí jednobarevné kozačky na klínku i bez, farmářské šněrovací botky se zipem z boku a Chelsea. A nyní se podíváme na jednotlivé kousky trochu podrobněji.

Zimní kabát
Když venkovní teplota klesne pod nulu, nebo se pohybuje jen lehce nad ní, jistě oceníte huňatý kabát. Pokud se ještě k chladnému vzduchu přidá ledový vítr, budete mile rády, že jste zvolili ten pod s délkou pod kolena. Zimní kabát není zrovna nejlevnějším kouskem z vašeho šatníku, a proto by měl být váš výběr opravdu velmi pečlivý. Pokud se až tolik módními trendy neřídíte a chcete, abyste skvěle vypadali několik sezón, chybu neuděláte s tmavě modrým, černým či béžovým kabátem. Jestliže máte rády barvičky, můžete lehce sehnat jednobarevné, křiklavé či pastelové odstíny. Před koupí se zaměřte na správnou délku a také na to, aby byl dostatečně teplý.
 
Čepice, rukavice na dotykové mobily
Čepice není pouhým módním doplňkem, jak se mnohdy může zdát. Pokud máte totiž nezakrytou hlavou, uniká jí velké množství tělesného tepla. Čepic existuje tolik druhů, že je téměř nemožné, aby vám ani jedna neslušela. Vybírat můžete opět z mnoha odstínů, s bambulí, se dvěma či bez.
Aby vás nezábly ani ruce, můžete zvolit rukavice. Již několikátou sezónou jsou hitem rukavice, se kterými můžete snadno ovládat váš dotykový telefon. Jedinou nevýhodou je snad jen to, že tento druh nebývá až tolik teplý. Proto na hory volte raději huňatější.
 
Chelsea
Chelsea jsou kotníčkové botky, které nejsou na žádné zapínání, ale pouze z boků naleznete široké gumy, díky kterým se rychle obujete i zujete. Jejich historie spadá do dávné doby, ale již několikátým rokem jsou snad nejprodávanějším modelem.
 
Kozačky s kožíškem
Žádné dámě snad doma nechybí na zimu kozačky. Vysoké boty se zipem z boku či na šněrování ocení opět ženy, kterým bývá často zima na lýtka. Pokud barvu sladíte s kabátem, budete skutečně neodolatelné a ukážete světu, že jste in i v zimě.

Dětské seriály máme z nejrůznějších prostředí. A jedním z nich jsou i vlaky. Mnoho let předtím, než Pixar uved do kin svůj film Auta, šel na televizních obrazovkách pořad, jehož základem byly vlaky, které měly tvář, tedy oči, nos a ústa, dokázali tedy mluvit a dorozumět se i s lidmi. Jednalo se o plnohodnotné myslící a cítící bytosti.

Děj se odehrával na fiktivním ostrově, kde právě vlaky byly hlavním dopravním prostředkem, ať už šlo o přepravu lidí nebo zboží. A velkou roli samozřejmé hrály v seriálu Mašinka Tomáš koleje. Je to jen logické, vezmeme-li v úvahu, že hlavním hrdinou je vlak. Tedy dokud si neuvědomíme, že ona lokomotiva je myslící tvor, který cítí emoce a myslí stejně jako my. Pak najednou zjistíme, že koleje značně omezují jeho pohyb.

Je však jasné, že železniční trať potřebuje, aby se o ni někdo staral. Koneckonců se sem tam mohou objevovat drobná poškození, která jsou sama o sobě prakticky neškodná, avšak když nejsou opravena a přidávají se další a další, najednou máme problém.

V našem reálném světě je to řešeno https://www.coi.cz/igelitove-tasky-uz-nemohou-byt-zdarma/ tak, že nádražní zřízeni na drezíně pravidelně projíždějí určený úsek a hlásí jakékoliv poruchy, na které natrefí. Ty jsou pak obvykle opraveny dle své vážnosti. Stejně tak provádějí čištění tratí a odstraňování například popadaných větví po bouřce a jiných drobnějších předmětů, které by mohly způsobit

Jak je tomu ale v seriálu? I zde je občas potřeba odstranit spadlý strom či jinou překážku, na kterou náš hrdina narazí. Zde se opět projevuje ona poměrně velká nelogičnost celého konceptu, neboť on sám nemůže zavolat pracovníky, kteří by překážku odstranili. Vlaky přece nemohou používat telefony. Musí čekat, až někdo z lidí zavolá, co se stalo.

Pokud jde o běžnou kontrolu, čištění a údržbu, tak ty nevidíme. A není divu, koneckonců nejde o nic zajímavého a pro děti by byla například epizoda, která by tomu byla věnovaná, nudná. A to by mohlo vést ke snížení sledovanosti, což je něco, co nemůžeme dovolit.

Proto se nedivme, že je situace taková, jaká je. Koneckonců, jde jen o pořad pro nejmenší, ne?

Vyhnout se reklamám v běžném životě nejde. Útočí na nás na každém kroku. Budí nás při dřímání u televize, padají nám na barevných letácích z poštovních schránek, plní nám emailové schránky a poutají naši pozornost sotva vystrčíme nos z domovů.
 
Bohužel se tento tlak nevyhne ani těm nejovlivnitelnějším lidem z naší společnosti, dětem a seniorům.
Děti až do věku 7 let nemají schopnost rozlišit, co je v reklamě reálné a co ne. Potom nastávají velké problémy s vysvětlováním, jak věci opravdu fungují, co je správné, co se nikdy nestane, co funguje úplně jinak a co je dokonce nebezpečné. Úlohou rodičů je potom donekonečna dětem opakovat, že to co vidí, je jen v televizi.
Je k pláči, když potkáte mladou maminku, která má v košíku tak právě věci, které pokryje její rozpočet a za ruku doslova táhne dítě, které brečí a vzteká se, protože zahlédlo někde v regále zrovna tu úžasnou hračku, kterou dopoledne vidělo během pohádky asi 5x a tím pádem je to vlastně to zásadní, co si ze sledování televize odneslo.
Akční letáky ze supermarketů, zase naprosto neúprosně útočí hlavně na seniory. Slevové útoky jsou tak masivní, že se v nich nevyznají a při svých cestách za nejvýhodnějším nákupem nakonec utratí mnohem víc peněz a domů si přinesou hromadu věcí, co nepotřebují, ale koupili je ve slevě.
Jediným praktickým řešením, jak neutrácet za hlouposti, je pořídit si doma v klidu nákupní seznam a při nákupu se ho držet. Jedinou přínosnou funkcí akčních letáků je fakt, že si jejich krátkodobým uskladněním zjistíte, jak se daný výrobek pohybuje během roku. Sortiment propagovaných výrobků jednotlivých obchodů se většinou opakuje a pokud máte chvilku na prolistování starších nabídek, snadno zjistíte, že lahůdka za bombastickou cenu, kterou obchod nabízí na dané sváteční období, byla před pár měsíci propagovaná k jinému svátku a stála o čtvrtinu ceny méně.
 
Některé reklamy na spotřební zboží by měly být zakázané, protože útočí na lidskou podstatu. Nebo vy znáte mámu od tří dětí, která je nadšená, když se její ratolesti umažou od hlavy k patě, a ještě téměř zdevastují kuchyň. Hned si představuje, jak bude celý den používat ty funkční čistící prostředky, které při úklidu používá ta usměvavá a upravená paní v bílé krajkové halence. Nebo se doma s manželem přetahujete o to, kdo vypere, protože váš muž viděl v reklamě toho upraveného fešáka, co ve volných chvílích odstraňuje skvrny z oblečení a dávkuje prací prostředek do pračky. I když to je spíš k smíchu, většina mužů nemá ani potuchy o tom, jak se pračka zapíná.

Finanční problematika patří jistě mezi ty nejkomplikovanější. V dnešním uspěchaném světě je jen málokdo obdařen takovým způsobem, že jen díky své vlastní erudici rozpozná jednotlivé ekonomické aspekty v celé řádce produktů, které nám finanční instituce nabízejí. Když jsme obzvláště důslední, uděláme si měsíční harmonogram výdajů, které si dále během měsíce můžeme škatulkovat a zapisovat. Co ovšem udělat s pěnezi, které nám v tom lepším případě na konci měsíce stále zůstávají na účtě?

Hlavně je využít
Skoro se hodí napsat fráze „ Už naše babičky dávaly peníze do polštáře…“,  nicméně i ony už ve většině případů využily nějakou formu zhodnocení financí. Doby, kdy lidé poctivě ukládali peníze do skrýší, či domácích sejfů a úložen, jsou již za námi a my se můžeme rozhodnout, zda svěříme peníze bance, či je tzv. „propustíme do trhu“ a zkusíme s nimi vydělat další.
Výběr je to nejdůležitější
Samozřejmě vždy můžeme zvolit konzervativní přístup a peníze uložit do banky na spořící účet, kde dnes můžeme dostat úrok v průměrném rozmezí 1,2 – 3 %, což je už je poměrně rekordní úrok, většinou na určitou dobu a od určité částky. Pro příklad můžeme říci, že listopadová inflace  byla na 3,1 %, což tedy je při nejvyšší úrokové sazbě sotva inflační pokrytí. Efektivnějším způsobem je v tomto případě zvolit jednu z forem investic. Tedy můžeme si vybrat přímé investování na burze do akcií či komodit, což většinou v případě menších akcionářů a částek není účinným nástrojem. Vhodným produktem se tak stávájí podílové fondy, do které dnes u bankovních společností můžeme investovat od stovek stovek korun, případně bez nutnosti vstupního poplatku při založení.

Nejzásadnější výhodou je složení podílových fondů, kde jsou většinou akcie či dluhopisy desítek až stovek společností, přičemž správce fondu zveřejní výběr těch největších, které sice v řádech jednotek procent, přesto jsou v daném fondu a zvyšují stabilitu, kredibilitu a majetek fondu. Pak už je jen na nás, jaký fond zvolíme, jestli konzervativní či více rizikový, což se odvíjí od poměru mezi akciemi a dluhopisy.
Podílové fondy jsou v 99,9% takovým nástrojem, který vám v nejhorším případě pokryje inflaci, v nejlepším se můžete pohybovat i v desítkách procent zhodnocení. Průměrné zhodnocení je u konzervativního fondu tvořeného více dluhopisy mezi 3-5%, tedy stále máte vyšší pravděpodobnost své finance zhodnotit než u spořících účtů. Ovšem stále platí zlatá zásada investování, že investice musí být dlouhodobé, abyste případně byli schopní v průběhu času vyvážit možné výkyvy.